Zahrada jako přírodní rezervace

Rozmanitost květů, stromů a dalších rostlinných druhů skýtá včelám nejen obživu ve formě pylu a nektaru, ale nabízí i úkryty k odpočinku a rozmnožování.

 

Přírodní rezervace slouží k ochraně vzácného biotopu, který by zásahem člověka mohl být zničen. Věděli jste však, že malou přírodní rezervací může být i vaše zahrada? Stačí v ní podpořit biodiverzitu, tedy různorodost živých organismů. Bez této rozmanitosti by příroda nefungovala správně a postupem času vůbec. Proto je nesmírně důležité ji v co největší míře zachovat. A s tím nám mohou pomoci právě naše zahrady...

 

Pojem biologická diverzita (též biodiverzita) znamená rozmanitost druhů živých organismů na Zemi i rozmanitost ekosystémů. Můžeme mluvit o biodiverzitě celosvětové, evropské, české, ale i o biodiverzitě lokální. Lidská činnost obecně biodiverzitu narušuje, dochází k ohrožení populací mnoha druhů a úbytku nenahraditelných přírodních zdrojů. Ale k úbytku biodiverzity dochází i přírodními procesy.

 

​Většina motýlů se na zahradě zastaví jen na letmou návštěvu, ale pokud tam naleznou kromě nektaru i rostliny vhodné na rozmnožování, rádi se zabydlí.


Britští vědci se již dlouhodobě zabývají studiemi, jak zvýšit biologickou diverzitu a nedávno přišli se zajímavým objevem. Lidská obydlí, která byla dlouhodobě považována za nepřítele biodiverzity, mohou jejímu zachování naopak významně pomoci. Ještě v roce 1966 uvedl jeden z velkých zakladatelů moderní ekologie Charles Elton, že “zahrady jsou nepřirozené prostředí, které povede k biologické poušti”. Nyní už ale víme, že vše je naštěstí jinak. Zahrady mají totiž značný potenciál, aby se z nich staly prostory vhodné pro biodiverzitu.

Díky studii, kterou vedla britská zooložka Jennifer Owen, víme, že obyčejné zahrady jsou velmi druhově bohaté. Přestože na první pohled vidíme jen několik druhů ptáků, biologická rozmanitost spočívá především v množství bezobratlých živočichů.

Výzkum Jennifer Owen spočíval v naprosto jednoduchém pozorování živočišných druhů v její docela běžné Leicesterské zahradě o ploše 741 m2. Za 30 let zaznamenala 2 673 druhů a její zahrada se ukázala být hostitelem v průměru 9 % známých britských živočišných druhů, přestože plocha zahrady je pouhých 0,00000032 % rozlohy Británie. Tento výzkum byl dále podpořen dalšími studiemi, které dokonce objevily, že Owen ve svých záznamech vynechala mnoho druhů hmyzu, především různé druhy much. Číslo zaznamenaných živočišných druhů tak mohlo být dokonce o několik tisíc vyšší! Ukázalo se tedy, že jediná zahrada může v malém území udržet i výjimečnou biologickou rozmanitost. Jak je to možné?

Významnou roli hraje rozmanitost rostlin, které lidé na zahradu vysadí. Především postupně kvetoucí rostliny přilákají spoustu hmyzích návštěvníků, kteří záhy zjistí, že tady je čeká pravidelná “dodávka potravy”. Jsou-li na zahradě instalovány úly pro samotářské včely a vybudovány drobné vodní plochy, zaručeně se tam nastěhuje řada dalších živočichů. Zahradní vodní plochy bývají místem výskytu zelených skokanů a čolka obecného i hranatého. Dřevo zakomponované do zahrad se postupem času stává domovem různých druhů hub a množství dalších organismů. Například dřevěný špalek v zapomenutém koutu zahrady obrostlý kopřivami přiláká nejen tyto houby, ale i larvy několika druhů motýlů. V zahradách se často objevují mšice, které přilákají mnoho druhů hmyzu mšice pojídajícího.
 

 

V ČR žije 13 druhů žab. Kromě skokana hnědého jsou všechny zákonem chráněny.

 
Aniž si to uvědomujeme, naše zahrady jsou domovem obrovského množství živočichů. Pomůžeme-li přírodě navíc vědomě tím, že se budeme více soustředit na rozmanitost rostlin na naší zahradě, vodní plochy, přírodní materiály (dřevo, kámen), příp. se i poradíme s tzv. ekologickými zahradníky, můžeme pro lokální biodiverzitu udělat mnoho. A až příště na zahradě spatříme včely, vosy, kobylky, škvory, mravence, slimáky, žížaly, stonožky nebo ptáky, mějme z nich radost. Protože, jak zdůrazňuje Owen: “Správně koncipovaná zahrada je svou biodiverzitou srovnatelná s přírodními rezervacemi.”

 

Vrabec domácí patří mezi ptáky, kterých ubývá. Z krajiny mizí i vlaštovky, koroptve a vrány.

 

 

Zdroj: 

WILSON, E. O. a ŽĎÁREK, J. Rozmanitost života: umožní poznání zákonů biodiverzity její záchranu?. NLN, 1995. 

OWEN, J. Wildlife of a garden: a thirty-year study. RHS Media, 2010.

GODDARD, M. A., DOUGILL, A. J. and BENTON, T. G. Scaling up from gardens: biodiversity conservation in urban environments. Trends in Ecology & Evolution, 2010.

ELTON, C. S. The Pattern of Animal Communities, Methuen, 1966.

 

 

 

 

 

 

 

Please reload

Vizualizace_Smart_LUX_I_Kodetka_III_dvoj

Tiskové zprávy

Prodej domů III. etapa

  • Grey Facebook Icon

© 2017 JPS GROUP All rights reserved.

Vila prospectus Loga reference, portfoli
BOREK Loga reference, portfolio, podval-